Mlčenlivost advokáta

Klíčovým ustanovením je § 21 odst. 1, který stanoví:

Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že povinnost mlčenlivosti se vztahuje na veškeré skutečnosti, o nichž se advokát dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, a to jak skutečnosti právní, tak i neprávní povahy. Předmětem mlčenlivosti advokáta jsou tak veškeré údaje o klientovi a jeho věci, např. údaj o tom, že určitá osoba je klientem advokáta a v jaké věci poskytuje advokát klientovi právní služby, informace o tom, že klient dluží advokátovi odměnu za právní služby apod.

Povinnost mlčenlivosti zákon ukládá nejen advokátovi, ale i dalším osobám, které se určitým způsobem podílejí na výkonu advokacie v širokém slova smyslu. Konkrétně se jedná o tyto další osoby:

• advokátní koncipient,
• všichni zaměstnanci advokáta,
• jiné osoby, které se s advokátem podílejí na poskytování právních služeb.

Podle § 21 odst. 2 ZA Povinnosti mlčenlivosti může advokáta zprostit pouze klient a po jeho smrti či zániku právní nástupce klienta; má-li klient více právních nástupců, ke zproštění advokáta povinnosti mlčenlivosti je potřebný souhlasný projev všech právních nástupců klienta. Zbavení povinnosti mlčenlivosti advokáta klientem nebo jeho právním nástupcem anebo jeho právními nástupci musí být provedeno písemnou formou a musí být adresováno advokátovi; v řízení před soudem tak lze učinit i ústně do protokolu. I poté je však advokát povinen zachovávat mlčenlivost, je-li z okolností případu zřejmé, že ho klient nebo jeho právní nástupce této povinnosti zprostil pod nátlakem nebo v tísni.

Jak již bylo zmíněno výše, povinnosti mlčenlivosti může advokáta zprostit pouze klient a (v případě smrti či zániku klienta) právní nástupce klienta. Nikdo jiný, než uvedené osoby, toto oprávnění nemají.

Pokud jde o formu zproštění mlčenlivosti, je třeba poznamenat, že tato nemusí být písemná, ale stačí, bude-li zproštění mlčenlivosti učiněno ústně či dokonce konkludentně. Je však v každém případě nutné, aby příslušný úkon směřující ke zproštění mlčenlivosti byl adresován advokátovi, tj. nestačí, aby klient dané prohlášení sdělil ústně určitému úřadu či v tomto směru nechal provést zápis do protokolu (v praxi zejm. do protokolu před PČR), neboť jakožto (jednostranný) úkon jednoho z účastníků (dvoustranného) právního vztahu musí být příslušný projev vůle adresován druhému účastníkovi - nositeli povinnosti mlčenlivosti, tj. advokátovi.

Oprávnění klienta zprostit advokáta mlčenlivosti v sobě zahrnuje též jeho právo kdykoli toto zproštění vzít zpět.

Povinnost mlčenlivosti vzniká okamžikem, kdy se advokát skutečnost, jež je předmětem mlčenlivosti, dozvěděl. Trvání této povinnosti je v zásadě časově neomezené a zaniká pouze zproštěním mlčenlivosti ze strany klienta (popř. právního nástupce klienta). Povinnost mlčenlivosti trvá i po vyškrtnutí ze seznamu advokátů.